Pavel Kysilka, Hospodářské noviny 22. LEDNA 2018
Před několika dny vstoupila v Česku prostřednictvím novely zakona o platebním styku směrnice EU „Revised Payment Services Directiv“ známá pod zkratkou PSD2. Mnozí od ní očekávají revoluci či přímo disrupci v bankovním sektoru a také zásadní hrozbu pro banky. Jsou tato očekávaní opravněná?
Málokde selhala vize jednotného EU trhu tak okatě jako v bankovnictví: evropští klienti nakupují bankovní produkty a služby teměř výhradně od bank působících v jejich zemi. Banky vstupují do jiných zemí nikoliv přímo se svými službami, nýbrž prostřednictvím zakládání dcer nebo poboček. Málokde selhala další evropská vize volné tržní konkurence tak výrazně jako opět v bankovnictví: vstup nebank do přímé nabídky finančních služeb je téměř vyloučen a k poskytování bankovnich služeb je zapotřebí pracně a draze založit licencovanou banku. Společnou příčinou obou selhání je regulace, konkrétně její složitost a národní rozdílnosti.
Třetím selháním byla snaha obě tato regulační selhání napravit další regulací, konkrétně PSD. Zklamání z jejích dopadů vedlo ke vzniku revidované PSD, tedy PSD2, která nyní –stále ještě v nehotové podobě– vstupuje v platnost.
Bude PSD2 znamenat řešení národní fragmentace, absence vnější konkurence v evropském bankovnictví a disrupci v sektoru, jak jsou mnozí presvědčeni? Nebo její strůjce potká další zklamání a nás čeká PSD3?
Doba od původní PSD pokročila, a odpověď dnes musíme hledat na průsečíku tří fenoménů: 1. exponenciálních technologií; 2. preferencí uživatelů; 3. novinek ve vlastním PSD2.
Žebříček největších investorů do bankovnictví dnes vede Google, kde jádrem pozornost je využití umělé inteligence nad daty, kterými disponuje – například pro generování úvěrového scoringu uživatelů jeho služeb. Následován je venture kapitálovými fondy, což čtěme jako jejich investice do tisíců nových fintechů. První banky najdeme v investičním žebříčku až na 12. a 13. místě. IBM, Microsoft a další budují obří cloudová centra po celém světě včetně našich německých sousedů, do nichž si bude moci každý sáhnout pro umělou inteligenci a virtuálni realitu jako službu, a podepřít jimi svoji expanzi do bankovnictví. Apetit ukazují mimo jiné silní hráči ze sektorů telca či energetiky, kteří mají důvěru široké klientely a přístup do jejích mobilů a domácností. „Potřebujeme bankovnictví. Ne banky,“ řekl Bill Gates v roce 1990. Podstatné je, že totéž o sobě dnes tvrdí mileniálové a generace Z, kteří v roce 2030 budou tvořit 70% klientely.
Chytřejším a ambicióznějším z bank už došlo, že jejich tradiční byznysový, servisní, komunikační a operační model brzy ztratí „letovou rychlost“ a spadne. Čelí tomu odhazováním zbytečné zátěže činností a služeb, ze kterých se stala komodita a v nichž ztrácí smysl si konkurovat. Přistupují na outsourcing nebo sdílení nejen vedlejších podpůrných funkcí, ale i tak citlivých oblastí jako je řízení rizik či compliance. Umělou inteligencí nejen nahrazují rutinnější vnitřní činnosti, ale také zvyšují úroveň individualizace nabídky a zákaznické zkušenosti. Některé dokonce nabízejí umělou inteligenci jako službu svým korporátním klientům. Další začaly navzdory rigidní regulaci budovat tzv. inter-value-chain, čili nabídku jiných než bankovnich služeb. Mnohé testují možnosti „internetu hodnot“ – blockchainu.
A konečně řada bank pochopila PSD2 nikoliv jen jako hrozbu, ale i jako novou konkurenční příležitost. Nová regulace totiž umožňuje i jim „uberizovat“ svoji bankovní konkurenci přesně tak, jak se na to pod vidinou PSD2 připravily tisíce fintechů. Tyto osvícenější banky dnes řeší tři klíčová dilemata:
1. Jak změnit svoji vnitřní kulturu, aby dokázaly mileniálům nabízet stále nová a atraktivní řešení, na jaká jsou zvyklí od technologických brandů. A pokud to nezvládnou, jak tento deficit kompenzovat třeba svojí tradiční kredibilitou, kterou stále na rozdíl od neznámých fintechů mají.
2. Pokud ani to nezvládnou, jak nejlépe využít svoji finanční sílu, nakoupit nejzajímavější fintechy a integrovat je do svého ekosystému.
3. A konečně, jak zajistit, aby to vše stačilo v konkurenčním boji proti velkým technologickým společnostem typu Google a Facebook, které mají podobně jako banky vysokou důvěryhodnost i pohádkové finanční zdroje, ale na rozdíl od nich ve svých genech inovativní kulturu a dodávání sexy uživatelské zkušenost, vyvíjí a vlastní exponenciální technologie, nedrtí je nezvladatelná regulace a mají vlastníky, kteří tupě nebazírují na čtvrtletních výsledcích.
.jpg&t=2)
.jpg&t=2)
.jpg&t=2)
.jpg&t=2)
.jpg&t=2)
